Hepatitida B

Hepatitis B Virus (HBV) způsobuje jedno z nejzávažnějších virových onemocnění, které může vyústit až v nádor jater. Nejčastěji se přenáší přímým kontaktem s nakaženou krví a ostatními tělními tekutinami. Rizikovými skupinami jsou proto drogově závislí, jedinci často střídající sexuální partnery, zdravotníci apod.

Původce

Hepatitis B Virus (HBV)

Hepatitis B Virus patří mezi Hepadnaviridae, napadá jaterní buňky a způsobuje jedno z nejzávažnějších virových onemocnění, které může vyústit až v hepatocelulární karcinom (nádor jater).

Přenos

Hepatitis B Virus se přenáší nejčastěji přímým kontaktem s nakaženou krví nebo jinými tělesnými tekutinami (spermatem, poševním sekretem, slinami). K průniku viru do krve může tedy dojít např. nitrožilní aplikací léků nebo drog infikovanou jehlou, poraněním o infikovanou jehlu, piercingem/tetováním, používáním společných hygienických potřeb nebo přenosem z nemocné matky na novorozené dítě během porodu. Rizikovou skupinou pro hepatitidu B jsou mladí lidé mezi 15. a 24. rokem života. Ohroženi jsou také cestovatelé, lidé střídající více sexuálních partnerů, zdravotníci apod.

Příznaky a průběh

Inkubační doba je dlouhá 4 týdny až 6 měsíců. Po jejím uplynutí má mnoho nakažených pouze mírné příznaky podobné chřipce. Někdy však infekce proběhne zcela bez příznaků. Obvykle se projevuje únavou, slabostí, nechutenstvím, nevolností, kožní vyrážkou, žloutenkou, tmavou močí a světlou stolicí. U většiny lidí skončí nemoc v této akutní fázi, v případě, že se jedná o jedince s oslabeným organismem, děti nebo starší jedince, hrozí přechod do chronické fáze. V takovém případě virus v těle přežívá dál a pacienti jsou zdrojem nákazy pro okolí. Cytotoxické T–lymfocyty ničí jaterní buňky infikované virem a zdravotní stav může vyústit v jaterní cirhózu a následně i v hepatocelulární karcinom (nádor jater).

Diagnostika

Hepatitida B se diagnostikuje podle klinických příznaků a krevních testů. Zánět jater je naznačen zvýšenou hladinou jaterních enzymů a bilirubinu v krevní plazmě. Průkaz samotného HBV se provádí sérologicky, tedy průkazem přítomnosti protilátek v krvi.

Léčba

Léčba hepatitidy B je spíše podpůrná. Snaží se vytvořit takové podmínky, aby mohl organismus úspěšně bojovat s viry. Doporučuje se klid na lůžku, abstinence alkoholu a dieta. Využívá se léků chránících jaterní buňky a podporujících jejich obnovu (hepatoprotektiva). Chronické formy onemocnění lze léčit injekčním podáváním interferonů (látky ovlivňující imunitu) a antivirotik.

Proti hepatitidě B existuje očkování, které se v ČR provádí plošně. Používají se při tom tyto vakcíny – Fendrix, Engerix–B, Infanrix hepb, Tritantrix hepb, které se aplikují do svalu.

Zdroje literatury