Hepatitida C

Hepatitida C se přenáší kontaktem s nakaženou krví, narušenou kůží či sliznicí a způsobuje zánětlivé onemocnění jater s pomalým rozvojem, proti němuž neexistuje očkování. Infekce se zpravidla neprojevuje žádnými příznaky a nejčastěji je objevena až ve stadiu jaterní cirhózy nebo nádoru jater.

Původce

Hepatitis C Virus (HCV)

Hepatitis C Virus (HCV) patří mezi Flaviviridae a způsobuje zánětlivé onemocnění jater s pomalým rozvojem, proti němuž neexistuje očkování (virus je vysoce variabilní). Většinou je tento virus odhalen náhodně při krevním vyšetření, protože infekce se zpravidla neprojevuje žádnými příznaky.

Přenos

K nákaze HCV dochází kontaktem s kontaminovanou krví, proto se hepatitida C běžně nepřenáší bližším kontaktem (objímání, líbání apod.), ale stykem s narušenou kůží či sliznicí. Rizikovými osobami jsou proto drogově závislí, sexuálně promiskuitní osoby, lidé po transplantacích a pacienti, kteří často dostávají transfúze.

Příznaky a průběh

Inkubační doba je 15-160 dní, přičemž akutní i chronická infekce může být několik let bez příznaků. Akutní forma přejde u 80 % nemocných v chronickou, aniž by o tom věděli. U některých jedinců se objeví žloutenka, ale není to pravidlem. Hepatitida C se nejčastěji projeví až ve stadiu jaterní cirhózy nebo hepatocelulárního karcinomu (nádor jater), kdy už je léčba složitá.

Diagnostika

Hepatitida C se diagnostikuje podle klinických příznaků a krevních testů. Zánět jater je naznačen zvýšenou hladinou jaterních enzymů a bilirubinu v krevní plazmě. Průkaz samotného HCV se provádí sérologicky, tedy podle přítomnosti protilátek v krvi.

Léčba

Pokud je léčba hepatitidy C neúspěšná, je možná transplantace jater. Důležitý je klid na lůžku, dále se podávají léky na podporu jaterních funkcí a vitamíny.

Proti hepatitidě C neexistuje účinná vakcína.

Zdroje literatury